plemena koní
Koně s puntíky provázejí lidstvo odpradávna. Setkávame se s nimi již na 20 tisíc let starých malbách v jeskyních Lascaux a Perche-Merle ve Francii, které maloval člověk kromaňonský. V Persii byli koně s tímto zbarvením posvátní stejně tak jako ve staré Číně, kam se dostali jako válečná kořist. První zmínky o puntíkatých koních jsou ze 17. století. Do Severní Ameriky se později dostali se španělskými dobavateli. A právě tam vznikly appaloosy.
Americký honácký kůň, krátce zvaný quarter horse, ale leckdy popisovaný s nadsázkou jako slavný nebo proslulý koloniální čtvrtkařský závodník, se poprvé objevil v 17.století ve Virginii a v dalších osadách východního pobřeží. Tento vysoce vyhraněný typ je vedle morgana nejstarším americkým plemenem, ve skutečnosti je sice starší než morga, který se objevil až koncem 18.století, ale morgan je nejstarší doložené plemeno. Registr morganů byl poprvé zveřejněn v roce 1894, kdežto americká asociace pro quartery se ustavila teprve v letech 1940-1941.
Název "Standardbred" byl použit poprvé v roce 1879 a vyjadřuje zásadu, že při zápisu do plemenné knihy musí každý špičkový klusák podstoupit přezkoušení standartní rychlosti. Tento standard byl původně tři minuty, později dvě minuty 30 sekund na míli. U mimochodníků, kteří jsou rychlejší, požaduje standard čas ještě o pět sekund lepší. Dnes je rychlost nižší než dvě minuty na míli celkem běžná.
Vysvětlení názvu: Plemeno dostalo název podle obce Haflingen v Ötzlatských Alpách, ovšem plemeno existovalo podstatně dříve, než dnešní pojmenování. Ötztalské Alpy, původní domovina haflinga, mají typický velehorský reliéf. Nápadná je klenbovitá stavba s velmi příkrým jižním svahem a mírnějším svahem severním, ve kterém jsou trogovitá údolí s velkými ledovci a ritnovými poli. Tvrdé podmínky ve vysokých horách upevnily osobitý a nápadný typ koně.
Velšský pony je v dnešní době chován ve čtyřech základních sekcích: Sekce A - velšský horský pony (welsh mountain pony), Sekce B - velšský pony (welsh pony), Sekce C - velšský pony v typu koba (welsh pony of cob type) a Sekce D - velšský kob (welsh cob). Pro jejich vysokou oblibu mezi chovateli byl ještě zaveden registr polokrevných velšanů - welsh part-bred, kde jsou zapisováni koně, kteří mají prokazateně min. 12,5% registrované velšské krve. Historicky nejstarší sekcí a vlastně základem pro všechny ostatní je velšský horský pony (tedy sekce A).
nejstarší a nejčistší koňské plemeno, je často považován za nejkrásnějšího koně na světě. Svou ušlechtilou hlavou, konkávním profilem, výraznýma očima, živou povahou a neopakovatelným plavným pohybem
Anglický plnokrevník (označovaný A 1/1) vznikl v 17. a 18. století v Anglii, tito koně byli vyšlechtěni pro dostihy a jejich nejdůležitější vlastností byla rychlost. Ačkoli toto plemeno nese přídomek „anglický“, vzniklo díky koním orientálním. Na začátku bylo stádo arabských klisen, které zakoupil vrchní podkoní sira Johna Fenwicka přímo od beduínů.
Kůň Převalského
Vloženo: 7.01.2006, Autor:
:-)
Lipický kůň/Lipicán
Vloženo: 7.01.2006, Autor:
:-)
Původ: Hřebčín v Lipici, ležící severně od Terstu, byl založen r. 1580, a to stejně jako o rok starší hřebčín kladrubský pro potřeby habsburské monarchie. Na počátku byli dovezeni španělští koně, 9 hřebců a 25 klisen, později, tj. koncem 18. století, byli do chovu zavedeni neapolitáni a kladrubáci a začátkem 19. století i arabi (siglavi). Pokus o zušlechtění arabskou a později i anglickou krví se nepodařil, protože koně ztráceli svůj typický vysoký chod, nezbytný pro uplatnění ve španělské škole. Proto se dodnes chovají původní typy ? Maestoso a Favory po kladrubácích a Conversano a Neapolitano po italských předcích. Lipicán je kůň reprezentační, byl určen pro vídeňskou šlechtickou jízdárnu a tam se uplatňuje dodnes. Pro tyto účely však dnes chová lipicány menší postavy hřebčín v Piberu u Štýrského Hradce (Rakousko). Větší typ lipicána se osvědčil v armádě, v zápřeži i jako kůň pracovní.
Stavba: Menší typ měří v kohoutku 154-165 cm, u nás chovaný měří až 168 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 550 kg. Velmi pěkná hlava má většinou rovný profil, ale může mít i lehký klabonos. Lopatka je strmá, což v tomto případě není chyba, protože podmiňuje vysoký chod. Trup je hluboký, dobře osvalený, nohy kratší, silné, kopyto pevné. Ocas je vysoko nasazený i nesený, hedvábný. Kůň není příliš rychlý, ale je velmi obratný a učenlivý, všestranný. Převládají bělouši, a to vybělující, hříbata jsou hnědá nebo černá. Asi 20% lipicánů jsou vraníci nebo hnědáci.
Původ: Poslední divoký kůň-kertag, snad ještě žije v pustinách Mongolska, v poušti Gobi a v pohraničních horách severní Číny. Ještě před tisíci lety se vyskytoval v celém stepním pásmu východní a střední Asie. Jeho ústup zavinil lov, ale hlavně pastevci, kteří potřebovali vodu a pastvu pro vlastní stáda. Divoký kůň byl již před desítkami tisíc let lovnou zvěří pračlověka, který zanechal jeho portréty na stěnách jeskyní. Ovšem portréty "převaláků" z západoevropských nalezišť patří podle názoru odborníků velmi podobnému, na konci doby ledové vyhynulému koni sprašovému (E. germanicius).
Stavba: Kůň Převalského je robustní, 125-145 cm vysoký, s nápadně velkou hlavou. V letní srsti je tmavě plavý až červenohnědý, v zimě mnohem světlejší. o hřbetě se mu táhne černý "úhoří pruh". Nohy, krátká stojatá hříva a ocas jsou tmavé až černé, zebrování na nohách není pravidlem. Dlouhé žíně jsou jen po stranách ocasu, ne dokola jako u domácích koní. Zimní srst je nápadně dlouhá a hustá, na nohách prodloužená v malý rous, na lících u hřebců licousy. Pouštní typy kertaga byly drobné, zvířata z chladných hor byla vyšší, silnější a měla i odlišnou barvu. Kertagové žijí v rodinných skupinách, tabunech, ovládaných jedním dospělým hřebcem. Hřebec stádo chrání, vůdčí roly má nejstarší klisna. Tabuny se pak volně sdružují do větších stád. Koně mají své domovské území, které značkují trusem a močí. Kůň Převalského byl vyhuben, nepatrné zbytky žijí skrytě. O záchranu druhu se postaraly zoologické zahrady a ochranáři, kteří nyní usilují o vysazení kertaga zpět do přírody v Mongolsku
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den nabízíme k prodeji starší kobylku klusačku Sáru vhodnou jako společníka k Vašemu koni, nebo jako učitelku pro děti. Kobylka je šikovná, hodná, zvyklá na silniční provoz, ve stádě nekonfliktní, dobře krmitelná. Vhodná pro děti či lehčího jezdce. Je hodná jak pod sedlem tak při ošetřování! Žádné zdravotní problémy nemá, jen nevidí na pravé oko, ale nijak ji to nevadí, u nás si na ní holky i skočily. Ale chceme ji už dopřát klidný důchod u lidí kteří ji budou mít rádi a budou ji opečovávat. Kobylka bude velice levně, ale záleží nám do jakých podmínek půjde! Je to hnědka….Bližší informace na 731727832 nebo landruf@seznam.cz <mailto:landruf@seznam.cz>
www.mischelle.webgarden.cz
(Simona, 6. 10. 2007 21:32)Je pěkné, že jsou toto stránky zaměřené hodně na western a west. disciplíny. Díky, že to rozvíjíš. Je potřeba rozvíjet western
Nabízím starší klusačku
(Landruf, 18. 2. 2008 20:17)